Jdi na obsah Jdi na menu

Něco z historie

Today we would like to share this textile-related masterpiece of artwork, "Mrs. Seymour Fort" painted in 1778 by John Singleton Copley (1738-1815). This painting is a masterful portrait, showing sensitive treatment of the subject's character and dress. And look, she's holding what appears to be a tatting shuttle!

Tatting is a technique for handcrafting lace from a series of knots and loops. Tatting may have originally developed from netting and decorative ropework knots used by sailors and fishermen. The lace is formed by a pattern of rings and chains formed from a series of half-hitch knots, called double stitches, over a core thread. Gaps can be left between the stitches to form picots, which are used for practical construction as well as decorative effect.

A tatting shuttle facilitates tatting by holding a length of wound thread and guiding it through loops to make the requisite knots. Historically, it was a metal or ivory pointed-oval shape less than 3 inches (76 mm) long, but shuttles come in a variety of shapes and materials. Shuttles often have a point or hook on one end to aid in the construction of the lace.

To make the lace, the tatter wraps the thread around one hand and manipulates the shuttle with the other hand. No tools other than the thread, the hands, and the shuttle are used, though a crochet hook may be necessary if the shuttle does not have a point or hook.

In German, tatting is usually known as "Schiffchenarbeit", which means "work of the little boat", referring to the boat-shaped shuttle. In Italian, tatting is called "chiacchierino", which means "chatty", referring to the clicking noise that the shuttle makes during tatting.

Let us appreciate this woman, Mrs. Seymour Fort, so devoted to this textile art that she was captured in the act in oils by an 18th century master of portraiture, John Singleton Copley.

Do we have any tatter's out there, channeling Mrs. Fort? Please share your work with us!

 

Výsledky překladu    

Volně přeloženo - překladač Google

Muzeum krajky a textilu Lacis 1dsSrota2n0ař0m2bf.12e8 uz960 9 · Dnes bychom se rádi podělili o toto mistrovské umělecké dílo související s textilem, „Mrs. Seymour Fort“, namalované v roce 1778 Johnem Singletonem Copleym (1738-1815). Tento obraz je mistrovským portrétem, který ukazuje citlivé zacházení s povahou a oděvem subjektu. A hele, drží něco, co vypadá jako člun na ořezávání! Tetování je technika pro ruční výrobu krajky ze série uzlů a smyček. Fritování se mohlo původně vyvinout ze síťoviny a ozdobných uzlů, které používali námořníci a rybáři. Krajka je tvořena vzorem kroužků a řetízků vytvořených z řady poloproužkových uzlů, nazývaných dvojité stehy, přes jádrovou nit. Mezi stehy lze ponechat mezery pro vytvoření pikotek, které se používají k praktické konstrukci i k dekorativnímu efektu. Člunek na fritování usnadňuje fritování tím, že drží kus navinuté nitě a vede ji smyčkami, aby se vytvořily potřebné uzly. Historicky to byl kovový nebo slonovinový špičatý oválný tvar kratší než 3 palce (76 mm), ale raketoplány se dodávají v různých tvarech a materiálech. Raketoplány mají často hrot nebo háček na jednom konci, který pomáhá při konstrukci krajky. Při výrobě krajky omotává struna nit kolem jedné ruky a druhou rukou manipuluje s člunkem. Nejsou použity žádné jiné nástroje než nit, ruce a člunek, i když háček může být nezbytný, pokud člunek nemá hrot nebo háček. V němčině je tatting obvykle známý jako „Schiffchenarbeit“, což znamená „práce malého člunu“ s odkazem na člunek ve tvaru člunu. V italštině se fritování nazývá „chiacchierino“, což znamená „upovídaný“, což odkazuje na cvakání, které člunek vydává během fritování. Oceňme tuto ženu, paní Seymour Fortovou, tak oddanou tomuto textilnímu umění, že ji při činu zachytil v olejích mistr portrétu z 18. století John Singleton Copley. Máme tam nějaké útržky, které usměrňují paní Fortovou? Podělte se s námi o svou práci!